Nová stránka
Už zase jsou v televizi záběry povodní. Lidi jsou zoufalí, brečí, novináři zabírají ty nejhorší hrůzy. Ještě že mě se to netýká.,, Ale opravdu se mě to netýká? “ Vždyť když se na to dívám, je mi do breku. A to jsem tak daleko. Ne, už na to nemůžu jen koukat, musím s tím něco udělat, pro lidi, pro sebe. Třeba se najdou další, co nechtějí jen koukat, co by rádi něco udělali, ale nemají tolik sil sami něco vymyslet, nevědí jak pomoci. Nevím ještě jak, ale uspořádáme sbírku. A bylo to. Slovo sbírka mě provázela celou nedělní noc. Jak na to? Jaká jsou pravidla pro takový sběr? přinesou lidi něco?
V pondělí ráno jsem to vyslovila nahlas. Setkala jsem se s velkou oporou v rodině. Tak to mě nastartovalo na plno. Volám starostovi hasičů panu Ladislavu Hořejškovi jak na to. Domlouváme pravidla, za kterých sbírka může být uspořádaná, píšu pár řádků pro místní rozhlas a je to. V osm hodin ráno jsem na obecním úřadě a žádám i zde o pomoc. I tady je jen samá pozitivní odezva. Paní starostka Dana Draštíková přislíbila zapůjčení hasičského auta a proplacení provozních nákladů. V devět hodin se poprvé rozezní místní rozhlas a je to venku. Teď už nejde couvnout. Začátek zní - Sbor dobrovolných hasičů Smidary pořádá sbírku a to v pondělí od 12 hodin do 18 hodin a v úterý od 8 hodin do 18 hodin v hasičské zbrojnici a na povel si to vzal můj tatínek Josef Frýda. Jsem ráda, během dne přišli pomoci i další hasiči, kteří se zase starali o odnos materiálu a rovnání v zadní místnosti.
První rodina dorazila už před dvanáctou hodinou. Byl to náznak toho, že snad neskončíme s ostudou. A musím říci, že neskončili. Přišli mladí, o kterých by jste si mysleli, že se o takové věci vůbec nezajímají, přišli důchodci, kteří sotva nesli plné tašky. Solidarita a soucit byl cítit vždy,i když někdo přinesl věci za stovku nebo za stovky. Nešlo totiž o to za kolik, ale jestli. Celkem přišlo na 125 zástupců rodin ze Smidar i okolí.
A co se sebralo? Nejčastěji balená voda- 167 balíků, 153 balíků toaletního papíru, 268 čistících a desinfekčních prostředků, 182 kusů mýdla, 101 párů ponožek, 96 párů rukavic, 65 balení dámských hygienických vložek, 80 kusů hadrů na podlahu, 21 kbelíků, 7 lopat, 13 košťat, ale i pláštěnky, zubní pasty, montérky, deky a polštářky, prášky na praní, ručníky, krémy na ruce, dětské pleny, oblečení, řada dalších velice potřebných drobností a 60 housek se sýrem jako svačinu pro pomocníci.
Je středa večer 11.8.2010 a já píšu tyto řádky. Je po všem. Dneska brzo ráno jsme vyrazili avií a dvěma osobními auty předat vybrané věci. Dle pokynů humanitární organizace ADRA jsme dorazili do Frýdlantu v Čechách. Cesty v místech postižených povodněmi jsou značně poškozené, někde se dá projet jen kyvadlově, na většině míst dopravu řídí policie. Věci jsou soustředěny v prostorech pravděpodobně garáží nějakého podniku. Pracuje zde řada dobrovolníků, potkali jsme zde hasiče z Ostravy, mladou slečnu, co měla být na dovolené v Rakousku, pána v důchodu i několik mladých paní, co dovezené věci třídí. Věci jako vody, desinfekční prostředky, krémy, mýdla a hygienické věci jsme vyložili právě u nich a s oblečením, dekami, polštářkami a věcmi pro děti nás poslali do Raspenavy. Obci, které se říká druhé Troubky. V této obci bylo na první pohled vidět, že to co ukazují v televizi je skutečnost. Všude přítomné bláto, před každým domem halda zničeného nábytku, matrace, větve, prostě všechno z domu muselo ven. Zde se věci vybírají v místní hasičské zbrojnici, která byla také vyplavena. Příjem věcí mají nastarosti dobrovolní hasiči, jako i výdej postiženým lidem. I zde je mnoho dobrovolníků, kteří věci třídí. Vše jsme předali a ujížděli rychle pryč. My totiž na rozdíl od místních domů, do tepla s tekoucí vodou a elektrickým proudem, ujet mohli. Největší obavy mají místní z nadcházející zimy. Řada z nich nestihne své domy opravit, voda nepoteče a elektrika s plynem v nedohlednu.
Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, co se na organizaci této rychlé sbírky podíleli. Hasičům, obecnímu úřadu a babičkám, které mi hlídali děti, abych se mohla plně věnovat této sbírce. Protože i tato nepřímá pomoc je velkou pomocí. Děkuji.
A hlavní dík patří samozřejmě Vám Všem, co nejste lhostejní k trápení jiných a co jste se rozhodli nejen slovy, ale činem pomoci druhým. Protože jak se my chováme k druhým, tak se druzí budou chovat k nám. Tak zní jedno přísloví a já mu věřím.
Tento článek je vlastně popis mých pocitů. Šlo napsat stroze pár řádků a nesepisovat takovýto román. Ale to se nedá. Kdo neviděl tuto hrůzu na vlastní oči, řekne hrůza. Já viděla a nemám slov. Pomoci všem nelze, ale i malá pomoc je pomoc a právě z malých pomocí se dává dohromady velká. My jsme dali dohromady tu malou a stali jsme se součástí té velké.
Velké díky Jana Šustová
(fotografie najdete pod odkazem Galerie)